Hra na hřišti :D

KARL: Konečně dorazí na Famfrpálové hřiště, leč neoprávněně, tak přesto. Nemá tu co dělat, bez doprovodu profesorů by se sem chodit nemělo, ale on dostal nápad, udělat si takový trénink létání ještě předtím, než bude skutečná hodina, aby se alespoň mohl trochu blýsknout. Dorazí k přístěnku s košťaty, doufajíc, že je odemčen. SAKRA... sykne, naštěstí není žádný idiot, vytáhne z kapsy sponu a pomocí ní odemkne zámek. Bingo.
Popadne nejvhodnější koště.

DENNIS: CO TU DĚLÁŠ řekne a s doprovodem Profesora Harrise si vytáhne koště.

KARL: Lekne se a spadne mu koště z rukou. Rychle jej zvedne a má chuť Denisku okamžitě okřiknout, ale nakonec, když se otočí a uvidí profesora, jen se z těží odváží polknout. AH..Pane profesore... co-co vy tady? optá se tak nějak dosti zaskočeně a má co dělat, aby se snad nesložil. Proč je Dennis tak otravně nevyzpytatelný?

P. HARRIS: CO TO TADY DĚLÁTE a vytáhne hůlku.

KARL: JÁ NIC.. JEN ..JEN JSEM MĚL POCIT, ŽE TADY NĚKDO NĚCO CHCE UKRÁST, TAK JSEM TO ŠEL OBHLÍDNOUT A..ZÁMEK BYL PRYČ A TOHLE KOŠTĚ VENKU Z PŘÍSTĚNKU.. ze začátku jaksi koktá, nakonec se zmůže na věru hodnou řeč.
ASI JSEM MUSEL ZLODĚJE VYLEKAT. PARDON, ŽE JSEM VÁM TO NEPŘIŠEL ŘÍCT, ALE TEPRVE TEĎ SE TO STALO. řekne, jeho proslov nezní jako lhaní, spíš naopak. malinko se nenápadně ušklíbne na Dennise, jakoby říkal Tohle ti nedaruju.

DENNIS: TO BY BYLA PRAVDA JENŽE SEM TĚ JAKSI NEVYDĚL PŘI SNÍDANI.

KARL: TO JEŠTĚ NIC PŘECE NEZNAMENÁ, BYL JSEM V POKOJI. ZASPAL JSEM. řekne popravdě, vážně zaspal. TO JE TÍM, ŽE JE TEPRVE ZAČÁTEK ŠKOLY A JÁ JSEM ZVYKLÝ Z PRÁZDNIN DLOUHO PONOCOVAT A PAK POZDĚ VSTÁVAT. malinko nevinně se uculí.

P. HARRIS: TAK DOBRÁ řekne a de pryč když se na jednu zastaví a řekne TAK LEŤ ZA ODMNĚNU SAMOZDŘEJMNĚ řekne a odejde.

KARL: tiše si oddechne a usměje se. DĚKUJU. zavolá ještě za odcházejícím profesorem a pak se vítězoslavně zašklebí na Dennise. TAK VIDÍŠ. DOBRO VÍTĚZÍ. Uchechtne se a s koštětem zamíří doprostřed hřiště, aby se mohl připravit na trošku toho tréninku.

DENNIS: nasedne si na koště a vzlétne do vzduchu jako profesijonál.

KARL: Vhlédne ke vzlétajícímu Dennisovi a má pocit, jakoby právě koukal na Mount Everest. KURŇAJS.. polkne a s roztřepenýma rukama neobratně sedne na koště. ufff...tak jo...klid...říká si v duchu. nemůže to být tak těžké.
v jeden moment ještě uvažuje o životě a smrti, když v tom druhém momentu už se odráží a jaksi taksi se vznáší od země čím dál víc.

DENNIS: vykřikne jen se neboj.

KARL: JÁ SE PŘECE VŮBEC NEBOJÍM!!! JAK TĚ TO JEN NAPADLO. okřikne ho uraženě, ale uvnitř se tak přesvědčeně necítí. Pomalu vstoupá až do výšky tak 10 metrů nad zemí, kde se zastaví a na chvíli se jen tak vznáší. Po chvilce odpočinku dostane kuráž a začne poletovat po hřišti jako zkušený hráč Famfrpálového týmu. Nejspíš nějaký ten talent zdědil. konečně.

DENNIS: řekne si hmhm a udělá 5 otoček na koštěti.

KARL: vypadá to jako výzva snad k nějakému souboji, kdo se víc předvede. Sám si není moc jistý, ale odhodlá se, vyletí kamsi až snad k mrakům a pak se vstřemhlav vrhne k zemi, letí jakoby snad chtěl narazit, ale těsně před nárazem koště vyrovná se zemí a asi jen pouhé 2 metry nad zemí to udrží a letí. Po chvilce zpomalí a zadívá se na Dennise. HM?! Pozdvihne obočí a poušklíbne se.

DENNIS: koukne se na hodiny a proletí nimi.

KARL: OU... chvíli čeká.

DENNIS: vyletí z hodin a pustí se koštěte.

KARL: jen ztěží zabrání výkřiku. copak on padá, proč to udělal? to se snad chce zabít?!

P. HARRIS: uvidí ze svého kabinetu že někdo padá z koštěte beží k němu a zeptá se kdo ti to udělal Dennis ukáže na Karla.

KARL: Když celou situaci z bezpečné výšky pozoruje, má chuť se na zem již nikdy nevrátit. to si snad Dennis dělá legraci, hrát divadýlko to umí teda pěkně. KRETÉNE. špitne si pro sebe a stále zůstává ve vzduchu na koštěti asi tak 7 metrů nad zemí. ON LŽE. křikne, ale nikoho nepřemlouvá, stejně mu to nebudou věřit. tohle je pěkně zapeklitá situace a Karl to schytá tak či tak. lepší se s profesorem nedohadovat. Kokot Dennis za to nestojí, fakt ne.

P. HARRIS: vytáhne hůlku zamíří sní na Karla a řekne Mdloby na tebe.

KARL: Poslední co doslova zařve z plna hrdla je: ZAŽALUJU VÁS! pak už jen uvidí tmu a ucítí prudkou ránu do hlavy, jak se ze svého koštěte zřítí na tvrdou zem.

P. HARRIS: odveze chlapce na ošetřovnu.