HRA v ošetřce :D

KARL: Po dlouhém bezesném spánku se probere s palčivou bolestí na čele. Rozkouká se a spatří místnost, jenž může býti snad jen ošetřovna. NO BEZVA..CO TU JAKO DĚLÁM?! Promluví tak nějak polohlasně a tiše.
Přitom lehce sykne bolestí, jak jej všechno bolí. Není divu, má rozbitou hlavu, modřiny na těle a zlomený prst na ruce. Samozřejmě má vše obvázané a stabilizované, ale pořád bolest neodchází.

DENNIS: CO SE TI STALO Á UŽ VÍM TIS STOHO KOŠTĚTE SPADL JAK HRUŠKA.

KARL: Když spatří Dennise, má sto chutí mu zakroutit krkem a věřte, že by to udělal, jen kdyby mu to škrcení nezabraňovala bolest po celém těle a zlomený prst. TY! Sykne. ZA TO MY ZAPLATÍŠ! I TEN PITOMEJ PROFESOR. NECHÁM VÁS VYHODIT, OBA DVA! zahuláká naštvaně. jeho rodina a dostatečné peněžní finance mu to skutečně umožňují. takže to nejsou jen tak plané žvásty, jak se asi zdá.

DENNIS: VÍŠ CO UŽ RAČI PŮJDU JO AŽ SE UZDRAVÍŠ NĚCO TI UKÁŽU NEBO TEĎ TAK CO.

KARL: nejdřív to nebere zrovna vesele, ale nakonec to přijme jako takovou náhradu. kdo ví, třeba nakonec možná, jen možná Dennis nebude tak špatnej, třeba budou kámoši, ale to není jisté. NO...NEJSEM ZDRAVEJ, ALE TAK COŽ, KDYŽ SE VYTRATÍM, NIKDO SI TOHO ANI NEVŠIMNE.. odpoví, popadne své věci, vyklube se z postele a následuje Dennise.

DENNIS: TAK POJĎ ZAMNOU UŽ TO NENÍ DALEKO.

KARL: Neohrabaným krokem kráčí přímo za Dennisem. TO DOUFÁM... MUSÍM BÝT DO OSMI V POSTELI, JEŠTĚ BY LÉKOKOUZELNICE ZJISTILA, ŽE JSEM V TAKOVÝM NEDOZDRAVENÝM STAVU ZDRHL..

DENNIS: otevře velké dveře a řekne AŽ PO TOBĚ.

KARL: Neví, co čekat, no zrovna dvakrát se mu tam nechce, aby ho tam ještě něco nepřizabilo, nebo ho tam Dennis nezamčel... no, nakonec tam opatrně proklouzne očekávajíc, že jej bude Dennis následovat. TAK CO?

DENNIS: uvidí pana profesora lekne se zavře dveře a rychle zamče ze strachu.

KARL: HEJ, TAK CO TADY BUDEM... ani to nedořekne a zabouchnou se za ním dveře. HELE,KOKOTE!!! JÁ VĚDĚL, ŽE TI NEMÁM VĚŘIT ZRÁDCE! sakra, no bezva, co teď jako budu dělat? optá se sebe samotného v mysli. BEZVA.. špitne si pro sebe a začne prohledávat místnost.

DENNIS: Rychle odemče a zavolá otevři máš odemčeno.

KARL: uff... oddechne si, otevře a rychle vyklouzne z místnosti ven. CO TO JAKO MĚLO BEJT? špitne nabručeně... A CO JSI MI TO CHTĚL VLASTNĚ UKÁZAT?

DENNIS: POĎ ZAMNOU řekne a podívá se na obří bílou kouli.

KARL: Následuje ho a taktéž nahlédne na obří levitující bílou kouli. CO TO? podiví se.

DENNIS: podívá se na kouli ještě jednou a najednou vybuchne Dennis se snaží očistit od bílé hmoty ale moc mu to nejde.

KARL: Blee.. odplivne část bílé hmoty, jenž se mu kupodivu dostala až do úst za zuby, to asi jak překvapením otevíral pusu. TAK TEĎ JSEM ÚPLNĚ MIMO, CO TO JAKO SAKRA MĚLO ZNAMENAT?! Vytřeští oči a začne ze sebe shazovat kusy bílé hmoty.

DENNIS: TO NEVÍM řekne a míří do knihovny.

KARL: KAM ZASE JDEME? Optá se tak tiše, že to zní spíš jako povzdech a Dennis to nemohl ani zaslechnout. Tak jej prostě jen následuje známou chodbou, až mu dojde že asi musí mířit do knihovny, no nebrání se.